Malajsie-info.cz

Langkawi - Spropitné

Stalo se, jak název napovídá na ostrově Langkawi při naší první návštěvě Malajsie. Jednoho dne jsme si řekli, že si půjčíme auto a pojedeme poznávat okolí.

V čase oběda jsme se pohybovali okolo největšího města Kuah. Říkáme si že by bylo dobré někam kde nejsou turisté a kde můžeme pojíst něco autentického pro místní domorodce. Pohybovali jsme se na okraji města, takže nebyl problém najít malinkou útulnou "restauraci" No, restaurace, aby jste si to představili, bylo to přístřeší, kde domorodci žili a do kuchyně dali dva stoly navíc pro případné turisty, kteří nechtějí do vyhlášených nebo i přímo postavených restaurací. Vzhledem k lokalitě, kde jsme se nacházeli mě připadlo, že ty dva stoly jsou pro příležitost kdy se sejde rodina. Usedli jsme a čekali co se bude dít.

Po pěti minutách přišel muž, kterému jsme vysvětlili, že máme hlad a že bychom pojedli. Po úklonu a úsměvu odešel do obytné místnosti. Během 15 minut co jsme tam tak seděli se na nás přišlo pár lidí podívat. Vždy se usmáli a odešli. Říkám si pro sebe, když se smějí je to dobré. Pak přišla žena a přinesla několik talířků pro nás s neznámým pokrmem. Stačil jsem se duchapřítomně zeptat kolik to stoji a na prstech ruky mi ukázala 8. Pak jsme opět osiřeli a pustili se do jídla za 8 ringitů. Porce slušná, jídlo chutné.

Dopili jsme vodu a čekali, komu že zaplatíme. Nastalo právě poledne, čas modlitby pro muslimy, takže jsme si řekli, že necháme peníze na stole a půjdeme se podívat po městečku. Chodili jsme zhruba 45 minut různými uličkami a kochali se krásou a poznáváním nového. Najednou slyšíme jak někdo volá " Hello sir, hello sir" Říkám, to bude na nás, tady nikdo z turistů není. Podívám se dozadu a vidím jak se k nám utíká nějaká muslimská žena. Slovo "utíká" je přehnané, protože za ruku držela malou asi 5-ti letou holčičku, která měla boty pro dospělé a ty jí zjevně překáželi v rychlejším pohybu. Koukáme po sobě a říkáme asi průšvih. Čekáme. Jakmile osoba poznala, že neutíkáme, zpomalila a i výraz její zpocené tváře nabyl vlídnější podoby.

Jakmile přišla, poznal jsem, že je to jedna z těch žen, které jsme viděli při obědě. Už jsem to viděl v jasných barvách, někdo peníze, které jsme tam nechali ukradl a tímto jsme pro ně zloději. Přiznám se, že mi v tuto chvíli proběhla hlavou scéna z Vinnetua, kdy bílí vetřelci stojí u mučednických kůlů. Ta ostuda, my jsme nezaplatili !!! V tu chvíli k nám žena natáhla ruku a podávala mi 10 senů což v tehdejší době bylo cca 80 haléřů. Prostě po přepočítání peněz zjistili, že jsme nezaplatili přesně a 45 minut nás s dcerkou hledali po městě, aby nám to mohli vrátit. Co dělat? Chtěl jsem jí to nechat a přidat nějaký ten ringgit za tu obrovskou námahu a hlavně poctivost, ale její oči prozrazovali hrdost a uspokojení tak silné, že bych jí tímto urazil i zkazil radost.

Tak jsme se studem poděkovali a dívali se jak s dcerkou odchází kamsi zpět, kde bydleli. Ještě dlouho jsme němě sledovali tuto dvojici a několikrát, když se otočili, jsme se uklonili a zamávali.

Ten 10-ti sen mám dodnes a při pohledu na něj se mi vždy zasteskne a proběhne myšlenka PROČ. Proč to někde jde a někde ne.


Podpořte tyto stránky

Jestliže si pokládáte tyto stránky za užitečné, odkažte na ně prosím
Pro odkaz můžete použít níže uvedený kód
Odkaz pak bude vypadat následovně: malajsie-info.cz

Maďarsko / Nyíregyháza





ubytování / letenky / dovolená / lastminute